V těsné blízkosti státní hranice mezi Německem a Dánskem leží malá osada Lydersholm. Kromě toho, že je to místo, kudy prochází přeshraniční cyklistická stezka, bylo by vhodné zmínit i zříceninu loveckého hradu Grøngård, který byl postaven pro vévodu Hanse den Ældre kolem roku 1570. Bohužel hrad nebyl po vévodově smrti příliš využíván, zpustl a v polovině sedmnáctého století došlo k jeho zboření.
Na jih od osady protéká řeka Sønderå, která tvoří hranici s Německem a je hlavní součástí oblasti Natura 2000 č. 101.
Přibližně v půli cesty mezi Varde (či Esbjergem) a Herning po silnici číslo 12 přijedete ke kruhovému objezdu, který je křižovatkou se silnicí číslo 28. Pokud se rozhodnete k odbočení doleva, což znamená třetím výjezdem, můžete pokračovat směrem k fjordu Ringkobing, kde se rozkládá slavná pláž Hvide Sande. Avšak pokud se rozhodnete jet doprava, můžete se rozhodnout, zda budete pokračovat do Billundu, do městečka Sønder Omme nebo do Hoven.
Billund jistě není třeba čtenáři představovat. Jedná se o světově známé městečko s mezinárodním letištěm (BLL) a především zábavním parkem Legoland, který se rozkládá vedle sídla nejslavnějšího výrobce stavebnic LEGO.
Pouhých devět kilometrů od této křižovatky je malé městečko Sønder Omme. Samotné městečko je poměrně mladé, první zmínky o něm pocházejí z 19. století, avšak zdejší kostel byl vystaven již ve století dvanáctém. Pokud cestovatel či jeho rodina cestující za zábavou do Legolandu nenalezla spočinutí přímo v Billundu, může zde nalézt mnoho příležitostí k ubytování. Nalezne zde menší kemp, hostinec z roku 1780, několik apartmánů či domů k pronajmutí, a také otevřenou věznici Sdr. Omme Fængsel s ubytovací kapacitou pro 222 vězňů založenou v roce 1933.
Nejblíže ke kruhovému objezdu se nachází malá vesnička s poetickým jménem Hoven, po níž švédská společnost IKEA pojmenovala svůj dnes již legendární koberec, jehož jméno muselo být pro české nakupující změněno, a který dnes již v nabídce obchodního domu nenajdeme. Za zmínku stojí pěkný upravený kostel na západní straně obce a místní rybí farma. Cestovatel jistě ocení i místní samoobslužnou čerpací stanici u které může na chvíli zastavit a navštívit místní školní muzeum, a seznat, jak usedaly do školních škamen dánské děti na přelomu devatenáctého a dvacátého století za vedení třídního učitele Kristiana Kristensena. Pěší výletníci pak mohou strávit noc v přírodě v přírodním tábořišti na břehu říčky Hoven Å.
Málem bych zapomněl na jednu zajímavost, pro níž si téměř každý rád trochu protáhne nohy. V lese, severně od Sønder Omme, si část lesa přivlastnili umělci a vznikla tu tak velká přírodní galerie pod širým lesem Skovsnogen – Deep Forest Artland. Hluboko v lese zde návštěvník může potkávat rozličná umělecká díla. Vstupné je dobrovolné a zážitek stojí za tu trochu námahy.
Podobně jako většina evropských zemí, také i Švédsko patří k signatářů Vídeňské úmluvy, díky čemuž je většina dopravních značek a většina dopravních pravidel stejná, jak jsme ze zbytku Evropy zvyklí.
Rychlost jízdy a jízda v jízdních pruzích
Jezdí se vpravo, maximální povolenou rychlostí v obci je 50 km/h (často ale bývá nižší), mimo zastavěné území pak 70 km/h. Na většině dálnic je rychlostní limit 120 km/h.
Co ovšem našince může překvapit, jsou zdejší pravidla pro jízdu v pruzích. Na silnicích, které mají více jízdních pruhů, se jezdí vždy v pravém pruhu a levý pruh se smí použít jen k předjíždění, a to bez ohledu na to, zda se jedná o dálnici či víceproudou silnici ve městě. Avšak toto pravidlo neplatí pro ty silnice, na kterých je omezená rychlost na 70 km/h či méně (a opět bez rozdílu, zda se jedná o dálnici, silnici mimo zastavěné území či silnici v obci). Na silnicích s rychlostí 70 km/h a nižší musí řidič využít nejvýhodnější jízdní pruh, a především se musí vyvarovat častému střídání jízdních pruhů (což je považováno za závažný dopravní přestupek).
Narozdíl od našich krajin švédští řidiči nemají přikázáno jezdit při pravém okraji vozovky, ale mají se držet uprostřed jízdního pruhu. V autoškole se pak ještě učí, že při snížené viditelnosti a v lesních úsecích mají jezdit co nejblíže ke středu vozovky, tedy vlevo ve svém pruhu. Předpokládají totiž, že protijedoucí auto (které navíc svítí i ve dne), je mnohem lépe a dříve vidět, než zvěř, která by chtěla přejít silnici.
Zajímavé jsou zde (podobně jako v Dánsku) i krajnice, které bývají často i na malých silnicích velice štědré. Taková krajnice je od vozovky oddělena přerušovanou čárou a platí, že vozidla jí nesmí využívat v jízdě. Kdo jí ovšem využívá, to bývají cyklisté, mopey a chodci. Občas se stává, že vlastní silnice je tak úzká, že se na ní nevejdou dvě protijedoucí vozidla vedle sebe. Potom se vozidla vyhnou tak, že vjedou na krajnici a po té se opět vrátí. Při odbočování doprava pak vozidla využívají krajnici, k bezpečnému odbočovacímu manévru, kterým nezdržují rovně jedoucí vozidla.
Švédové se také učí pravidlo 3s. Jedná se o vzdálenost mezi vozidly, která by neměla být menší než 3 vteřiny.
Ve mězstě
Stejně jako ve většině civilizované Evropy, také ve Švédsku mají chodci přednost na přechodech pro chodce. Zde navíc platí zákaz zastavení 10 metrů před přechodem, který nebývá místními strážníky přehlížen. Na přejezdu pro cyklisty označeném modrou informační tabulkou mají přednost cyklisté.
V obytné zóně není přesné rychlostní omezení, řidič by se ale měl, podobně jako v Německu, pohybovat rychlostí chůze.
Zajímavostí v případě parkování a zákazu stání jsou časově omezené úseky, kdy normálně napsaná čísla značí všední den, černá čísla v závorce značí sobotu nebo den před svátkem a červená čísla značí neděli či svátek.
Zajímavou značkou je i datumparkering. Tato znčka říká, že ve dnech se sudým datem se nesmí parkovat na té straně ulice, která má sudá čísla domů a ve dnech s lichým datem se nesmí parkovat na straně ulice s lichými čísly domů.
To pak umožňuje jednodušší čištění ulic. Kromě toho zde mají ještě dopravní značku zakazující stání v liché dny a značku zakazující stání v sudé dny.
Kruhový objezd
Základní pravidla o jízdě po kruhovém objezdu jsou stejná, jako u nás. Řidič musí signalizovat pravým blinkrem opuštění kruhového objezdu na příštím výjezdu, avšak v autoškole se řidiči učí ještě další pravidla pro užití blinkru, která vedou k větší plynulosti.
Pokud řidič chce jet rovně, před kruhovým přejezdem nebliká, ve chvíli, kdy míjí první výjezd doprava, zapne pravý blink, čímž signalizuje opuštění kruhového objezdu na dalším, tedy druhém výjezdu.
Pokud řidič chce odbočit na prvním výjezdu doprava, zapne pravý blinkr ještě před příjezdem na kruhový objezd a ponechá jej zapnutý až do odbočení.
Pokud řidič chce na malém (jednopruhovém) kruhovém objezdu odbočit doleva na třetím výjezdu, zapne před příjezdem ke kruhovému objezdu levý blinkr a před míjením druhého výjezdu přepne blinkr doprava.
Pokud řidič chce na velkém (vícepruhovém) kruhovém objezdu odbočit doleva, pak před kruhovým objezdem nebliká, při vjezdu použije vnitřní pruh a při míjení druhého výjezdu zároveň začne signalizovat pravým blinkrem a přejede do vnějšího pruhu.
Sammanvävning
Podobně jako v Dánsku, tak i ve Švédsku se občas u připojovacích pruhů používá slučovací značka.
Ta značí, že řidiči se musí navzájem přizpůsobit a neplatí pro ně žádná přednost zprava či přednost jedoucího v průběžném pruhu.
Vyjíždění autobusu
Další zajímavostí je úprava přednosti autobusu vyjíždějícího ze zastávky. Pokud se jedná o místo, kde je rychlost omezena na maximálně 50 km/h, má vždy přednost autobus. Pokud se jedná o místo s vyšší rychlostí, autobus naopak při výjezdu přednost dává.
Jednou z mnoha vlastností jíž se Švédské království liší od zemí Českých, a jež je hodna následování, je dozajista mnohem nižší nehodovost na silnicích. Laskavý čtenář jistě se mnou bude souhlasit, když budu tvrdit, že na tomto příjemném faktu musí mít nějaký vliv i tamní systém vzdělávání řidičů.
Jak tedy taková švédská předřidičská příprava vypadá?
Základní odlišností od systému českého je to, že budoucí řidič může kombinovat studium soukromé se studiem veřejným. Poprvé do auta může usednout již v 16 letech a může se začít soukromě seznamovat se záludnostmi ovládání vozidla. Nesmí však ve vozidle sám, vedle něj musí na jeho počínání dohlížet jeho handledaren, kterým většinou bývá některý z rodičů či starší sourozenec. Handledaren musí být nejen zkušený řidič, nýbrž také musí absolvovat speciální kurz, který mu zabere jedno dopoledne, je ukončen speciální zkouškou a jeho platnost trvá 5 let. Automobil, který řídí budoucí řidič, musí být označený velkou zelenou samolepkou s nápisem “ÖVNINGSKÖR”, a je samozřejmé, že za chování takového automobilu je zcela zodpovědný handledaren, který je považován za řidiče.
Obecně se doporučuje, aby se budoucí řidič pod dozorem handledarena seznámil s vozidlem, naučil se nastartovat, rozjet a točit volantem, a následně absolvoval jednu až dvě jízdy ve veřejné autoškole, při nichž bude seznámen především se správnými řidičskými návyky.
Skládat řidičskou zkoušku je možné až v 18 letech. Doporučuje se dva měsíce před zkouškou věnovat intenzivnějším jízdám v autoškole, ale není to povinné. Co možná českého řidiče překvapí je povinnost absolvovat rizikový kurz a také školu smyku. A samozřejmě k vlastním zkouškám z jízdy nebude uchazeč o řidičské oprávnění puštěn, pokud předtím úspěšně neabsolvuje i teoretický test.
Teoretická zkouška sama o sobě může být dost překvapivá. K jejímu složení je potřeba i kalkulačka, jelikož se může objevit i otázka na délku brzdné dráhy či dokonce srovnání piva a rumu podle množství alkoholu. Některé otázky se týkají ekologičnosti jízdy a některé se týkají statistik. Ano, mezi otázkami můžete najít i takové, které se budou uchazeče ptát ve který den je nejvíce dopravních nehod. U těch čistě řidičských najde pak uchazeč i takové mnohem praktičtější, které se neptají na to, jak jet podle pravidel, ale jak se zachovat v určitých situacích i přesto, že žádné zákonné pravidlo pro tu situaci neexistuje.
Praktickou zkoušku pak uchazeč skládá ve speciálně k tomu určeném vozidle, kterých je v celé obci jen několik. Na výběr bývá mezi benzinovou, naftovou a elektrickou verzí, či verzí s automatickou převodovkou. Ve větších obcích je dokonce možné si vybrat i mezi švédským autem (nejspíš Volvo V60) a německým autem (většinou nějaká Škoda či WV). Toto auto si musí uchazeč předem zarezervovat.
Úspěšnost teoretické části zkoušky bývá kolem 43% a praktické části 45%. Zda je to málo či moc, to už raději přenechám na laskavém čtenáři.
Stejně jako je tomu ve všech zemích, kde se stal automobilismus hlavním způsobem dopravy, mají i v Dánsku, přestože se většina dánských obcí skládá především z nízkých a poměrně rozlehlých domů, problémy s parkováním.
Dánsko je sice zemičkou, kde pro automobilistu správce silnic vytváří přehršel míst pro odpočinek a zastavení, avšak ve velkých městech a u poutavých turistických atrakcí i zde místo ubývá, a bylo proto nutné sáhnout k nějakým regulačním opatřením. Ta bývají různá.
Tam, kde opravdu parkující auta nechtějí, ale přesto tam nelze parkování zcela zakázat, tam jsou zavedeny, podobně jako jinde v Evropě, vysoké časové poplatky za parkování.
Jinde, kde sice parkování chtěné je, ale bohužel poptávka po odstavení vozidla převyšuje možnosti místa, tam mají parkovací automaty ve kterých je možné zaplatit za zaparkování na celý den, ale pro cizozemského turistu může dojít k překvapení, když shledá, že nelze zaplatit mincemi ani bankovkami, ale může provést platbu pouze bankovní kartou či mobilním telefonem.
Platby mobilním telefonem existují v Dánsku již poměrně dlouhou dobu, a jsou zde zavedené tak dobře, že nezřídka bývají využívány i v samoobsluhách (znalý čtenář již jistě ví, že samoobsluha není kamenný obchod, ale malý přístřešek u silnice, kde je uloženo zboží, ale už nemá žádný obsluhující personál, který by prováděl takové nudné činnosti, jakými je například příjem plateb za nákup). Nepotřebuje k nim žádné modernější technologie v podobě NFC nebo Google-Pay, ale vystačíte si i s 10 let starým mobilním telefonem. Má to ale háček v tom, že kvůli tomu musíte mít zřízen účet v Danske Bank.
Nejčastěji využívaným omezením parkování je zde omezení časem. Někdo se s tím již setkal u nás, jiný mnohem častěji u našich Německých sousedů. Automobilista přijede na nějaké místo, na modré kartičce s ručičkami uvede ony ručičky do takové podoby, že ukazují aktuální čas jako na ručičkových hodinách, a tak všichni ví, že tam parkuje kratší domu, než jaká je vyobrazena na dopravní značce. V Dánsku na to šli trochu jinak než v Německu či u nás. Namísto modré kartičky rozdali všem automobilistům průhledný kotouček, který mají všichni nalepený na předním skle auta. Tomu kotoučku říkají P-skive, nebo také parkeringskive a úplně nejlepší na něm je to, že jej automobilista nemusí pokaždé hledat v kastlíku a nikde mu při rozjezdu nelítá po autě. Takový samolepící kotouček je velice levný, takže si jej (pokud jste jej nedostali při koupi auta) na mnoha místech můžete koupit za 9 -20 dánských korun, a pokud se Vám nechce kvůli němu chodit do obchodu, tak jej dostanete jako dáreček s nějakým reklamním logem zdarma.
Jelikož i u nás doma občas parkuji na místě, kde musím mít parkovací hodiny, tak jsem si takový kotouček v Dánsku také pořídil. Je to totiž velice praktická záležitost a bylo mi moc líto, že se dlouho dobu nedal u nás také pořídit. Takže auto vždy muselo čekat až bude nachystané na další cestu do Jutska.
Dnes už naštěstí existuje i u nás doma výrobce, který takové nalepovací parkovací hodiny dodává za 149 Kč. Je to sice o něco více než v Dánsku, ale zato není potřeba kvůli malému kousku samolepící folie podnikat cestu do Dánska, nebo platit drahé mezinárodní poštovné.
Od 12. června v 15:59 budou moci občané ČR bez vážných důvodů přicestovat do Dánska. ČR se přesunula na seznam “žlutých zemí”. Což znamená, že odpadá povinnost desetidenní izolace. Ti kteří nemají hotové kompletní očkování proti COVID-19 se musí samozřejmě prokázat platným negativním testem (platí jak PCR, tak antigenní test).
Jak se dalo již několik týdnů očekávat, Dánsko zařadilo ČR na seznam zemí s omezením vstupu. Hraniční kontrole tedy už nebude stačit potvrzení o ubytování na 6 dní, ale budete muset prokázat vážný důvod ke vstupu.
Opět jsme se ocitli a Jutském poloostrově a je třeba upozornit, že se Dánové stále nenaučili používat zpětná zrcátka v autě. Všichni jedou s vědomím, že ten vzadu všechno vidí a správně zareaguje, a to i na dálnici, kde se jezdí 130 km/h. Vypadá to, že to funguje. Budu si to muset ověřit ve statistikách nehodovosti.
Cestou z Billundu jsme potkali místního piráta silnic. Vede tam silnice, kde je povoleno jet 90 km/h (tedy silnice jen pro motorová vozidla). Pirát v mercedesu nás dojel odhadem stošedesátikilometrovou rychlostí. I když v protisměru bylo tolik místa, že by dokázal předjet každý český řidič BMW, tak nás jen dojel a zpomalil. Po většinu cesty až k nájezdu na dálnici by dopravní situace dovolila českému řidiči Oktávie, který chce jet o pět km/h více než ostatní, pohodlné předjíždění, avšak pirát jen srovnal rychlost a vytvořil bezpečnou mezeru. Nakonec k dálnici dorazil jen vláček aut jedoucí mírně nadlimitní rychlostí s ukázkovými rozestupy. Na dálnicí pirát najel hned do volného pruhu a během několika okamžiků zmizel za horizontem.
Čeho jsem si dříve nevšiml je chování domorodců při předjíždění cyklistů. Jedu si po poklidné místní silnici a v protisměru vidím cyklisty, které dojíždí nějaké vozidlo. V naší domovině by v takové situaci vozidlo nezpomalilo, a rychle předjelo bez ohledu na mne v protisměru. Místa bylo přede mnou ještě dost, sundal jsem nohu z plynu, a blikl na řidiče, ať jede. U našich německy mluvících sousedů by to byl signál k rychlému předjíždění. Ne však tady. Řidič srovnal rychlost s cyklisty, a počkal s předjížděním, až projedu. Nebylo to výjimečné. Podobně se tu chová většina domorodců.
Pokud jste někdy přemýšleli o tom, kde spolu pejsek s kočičkou hospodařili v době, kdy se jim udála ona světoznámá příhoda s mytím podlahy, tak vězte, že to nemohlo být nikde jinde, než někde na západním pobřeží Jutského poloostrova. To je jistě to místo, kde pan spisovatel Josef Čapek napsal onu část pohádky, kde věšeli prádlo.
Na to jsem si vzpomněl, když jsem byl v Jutsku úplně poprvé. Každý den bylo moc krásné, sluníčko svítilo, obloha byla modrá a na nebi ani mráček. A také každý den pršelo tak, že bylo nutné všechno honem schovat do domečku, aby to nezmoklo. Některé dny se chvíle, kdy bylo hezky a chvíle, kdy pršelo, opakovaly tak často, že na konci dne měl člověk chuť se schoulit do prádelního košíku a vzbudit se až ráno.
Proto je také nejlepší ubytovat se v domečku. To je také nejoblíbenější způsob ubytování pro turisty, kteří si chtějí odpočinout u západního pobřeží. Mohou si vybrat z nepřeberného množství přízemních domečků, a pronajmout si jej buď na týden, na čtrnáct dní, nebo na větší část prázdnin. Domečky bývají často vybavené vším, na co si vzpomenete. V kanceláři si vyzvednete klíč, napíšete si stav elektroměru a vody, a můžete bydlet. Ceny bývají různé, pokud nebude zrovna hlavní sezona (která začíná druhým červencovým týdnem a druhým srpnovým týdnem zase končí), tak si můžete vybírat v cenách od dvou tisíc dánských korun na celý týden. Za mnohem luxusnější dům si samozřejmě připlatíte. A pokud se budete chtít ubytovat i v době hlavní sezony, tak budete muset do peněženky sáhnout hlouběji a vytáhnout z ní nejméně 5000 DKK (tedy asi 700 €) za každý týden v domečku dostatečně velkém pro šestičlennou rodinu. Nevýhodou, možná pro někoho, může být, že si většinou musíte s sebou přivézt čisté ložní prádlo a ručníky, a také za Vás v domečku nikdo neuvaří oběd.
A dejte si pozor na vlajkový stožár. Na ten se věší dánská vlajka, pokud je dánský obyvatel doma. Není radno na něj věšet vlajku nějakého jiného státu, a především je třeba se vyvarovat vyvěšování vlajky americké. To by mohli někteří obyvatelé považovat za urážku a dánská policie by byla zcela nekompromisní. Vlajka je vlajka.
Když nechcete do domečku, můžete do kempu, kde často najdete někde poblíž i nějakou restauraci. V kempu pak můžete bydlet pod stanem, v karavanu, nebo v malé chatičce. Zaparkovat karavan mimo kemp se nepovažuje za slušné, protože tím krátíte dánský stát o daně z ubytování.
A samozřejmě můžete bydlet i v hotelu. Vždy se nějaký najde. Asi nejoblíbenějším hotelem je Hr. Skægs hotel, ale ten bohužel můžete sledovat jen v televizi. Jedná se totiž o pořad dánské dětské televize, který má učit malé dánské děti anglicky a provází jej oblíbená postava Hr. Skæg (pan Vousáč). Většinou se dokážete ubytovat do 1000 € za týden ve dvoulůžkovém pokoji.
Bydlení v domečku je přesto to nejzajímavější. Kdykoli, když zrovna neprší, si totiž můžete na zahrádku vytáhnout židle nebo lehátko, a jen tak lenošit se sklenicí vína a hezkou knížkou na čerstvém, mírně slaném, ovzduší.
.JPG)
