V Dánsku funguje plně dostačující síť dálnic, která spojuje nejdůležitější dánská města, a největší dánské ostrovy.
Zeměpis
Z jihu Jutského poloostrova na sever vede dálnice E45, po které můžete přijet od německého Hamburku přes Kolding, Vejle, Århus a Ålborg do přístavního města Frederikshavn (odkud vyplouvají trajekty do švédského Göteborgu nebo norského hlavního města Osla). Ta je pak na severu doplněna dálnicí E39 z Ålborgu do přístavu Hirtshals (výchozí místo trajektů na Island, Faerské ostrovy a do norského Stavangeru). Z obou přístavních měst pak vedou celkem pohodlné silnice k nejsevernějšímu místu Dánska, do Skagenu.
Velké dánské ostrovy pak od západu na východ spojuje dálnice E20. Ta začíná na okraji Esbjergu a přes Kolding (kde křižuje dálnici E45) pak po Lillebæltském mostě na ostrov Fyn, přes Odense (rodiště Hanse Christiana Andersena) po Storebæltském mostě na hlavní dánský ostrov Sjælland, kde vede do hlavního města Kodaně, odkud pak vede přes Øresundský most do švédského Malmö.
Na severu ostrova Sjælland, pak začíná v přístavu Helsingør (místě Hamletova hradu) dálnice E47 (respektive naše známá E55), ta od Kodaně vede po dálnici E20 až k městu Købe (místo trajektu na vzdálenější dánský ostrov Bornholm), od kterého vede přes ostrovy Falster a Lolland. Z Lollandu jako E47 pokračuje trajektem Rødby-Puttgarden do německého Lübecku. Z Falsteru pak jako E55 trajektem Gedser-Rostock přes německé Drážďany až do Prahy. Z mostu mezi Sjællandem a Falsterem lze přibližně v jeho středu (ostrov Farø) sjet na malou, ale velice příjemnou silnici, po níž se lze dostat k slavným křídovým útesům na ostrově Møn.
Vybavení
Dánské dálnice (stejně jako většina dánských silnic), jsou vybaveny hustou sítí odpočívadel. Je dobré počítat s tím, že většina odpočívadel je vybavena jen parkovišti, WC (někdy se sprchou) a piknikovými stoly. Provozovnu rychlého občerstvení najdete zřídka a benzinové pumpy se u dálničních odpočívadel téměř nevyskytují.
Pravidla
Po dánských dálnicích se jezdí, stejně jako ve většině Evropy vpravo. Nejvyšší povolená rychlost je 130 km/h pro osobní vozidla, ale ta je na mnoha místech snížena na 110 km/h.
Důležitou zajímavostí na dánských dálnicích je absence připojovacího pruhu takového, jak jej běžně známe. V místě, kde se silnice a dálnice napojují, je většinou osazena značka “sammenfletning”. Ta upozorňuje na to, že se sbíhají dvě silnice, přičemž žádná z nich nemá přednost. Neplatí zde tedy ani přednost zprava, ani přednost vozidel v průběžném pruhu ani pravidlo zipu. Řidiči v obou sbíhajících se pruzích musí upravit svou rychlost a styl jízdy tak, aby nedošlo ke kolizi.
Zkušenosti
Co jsme vypozorovali, tak většina řidičů na dánských dálnicích nepřekračuje nejvyšší povolenou rychlost (vyjma řidičů kamionů) a dopravní proud je spíše plynulý. Když doprava houstne, všichni zpomalí a nevyskytuje se nějaké zběsilé předjíždění a kličkování. Měli jsme i zkušenost, že v té největší dopravní špičce, když došlo k nějaké nehodě, tak nedošlo k zastavení dopravy a cukavému rozjíždění a zastavování jak jsme zvyklí. Prostě všichni zpomalí, takže nakonec celý dopravní proud jede rychlostí chůze, ale stále jede…
Co může být pro někoho nezvyklé a nepříjemném je to, že řidiči předpokládají, že ten vzadu jede jen povolenou rychlostí a dává pozor, takže při přejíždění z pruhu do pruhu snad vůbec nekoukají do zpětného zrcátka. A ten vzadu jim to přejetí do pruhu vždycky umožní.
Psal jsem zde, že všichni dodržují povolenou rychlost, ale to není pravda. Ve skutečnosti jí všichni porušují. Znamená to, že všichni (téměř) jedou přibližně o 5 km/h více, než je limit (tedy na tachometru mají o 10 km/h víc nad limit), ale všichni jedou stejně rychle, bez předjíždění. (To platí tam, kde je povoleno méně než 130 km/h. Dánové stále na dálnicích nejezdí moc přes 110 km/h.)