Opět jsme se ocitli a Jutském poloostrově a je třeba upozornit, že se Dánové stále nenaučili používat zpětná zrcátka v autě. Všichni jedou s vědomím, že ten vzadu všechno vidí a správně zareaguje, a to i na dálnici, kde se jezdí 130 km/h. Vypadá to, že to funguje. Budu si to muset ověřit ve statistikách nehodovosti.
Cestou z Billundu jsme potkali místního piráta silnic. Vede tam silnice, kde je povoleno jet 90 km/h (tedy silnice jen pro motorová vozidla). Pirát v mercedesu nás dojel odhadem stošedesátikilometrovou rychlostí. I když v protisměru bylo tolik místa, že by dokázal předjet každý český řidič BMW, tak nás jen dojel a zpomalil. Po většinu cesty až k nájezdu na dálnici by dopravní situace dovolila českému řidiči Oktávie, který chce jet o pět km/h více než ostatní, pohodlné předjíždění, avšak pirát jen srovnal rychlost a vytvořil bezpečnou mezeru. Nakonec k dálnici dorazil jen vláček aut jedoucí mírně nadlimitní rychlostí s ukázkovými rozestupy. Na dálnicí pirát najel hned do volného pruhu a během několika okamžiků zmizel za horizontem.
Čeho jsem si dříve nevšiml je chování domorodců při předjíždění cyklistů. Jedu si po poklidné místní silnici a v protisměru vidím cyklisty, které dojíždí nějaké vozidlo. V naší domovině by v takové situaci vozidlo nezpomalilo, a rychle předjelo bez ohledu na mne v protisměru. Místa bylo přede mnou ještě dost, sundal jsem nohu z plynu, a blikl na řidiče, ať jede. U našich německy mluvících sousedů by to byl signál k rychlému předjíždění. Ne však tady. Řidič srovnal rychlost s cyklisty, a počkal s předjížděním, až projedu. Nebylo to výjimečné. Podobně se tu chová většina domorodců.