Jednou z mnoha vlastností jíž se Švédské království liší od zemí Českých, a jež je hodna následování, je dozajista mnohem nižší nehodovost na silnicích. Laskavý čtenář jistě se mnou bude souhlasit, když budu tvrdit, že na tomto příjemném faktu musí mít nějaký vliv i tamní systém vzdělávání řidičů.
Jak tedy taková švédská předřidičská příprava vypadá?
Základní odlišností od systému českého je to, že budoucí řidič může kombinovat studium soukromé se studiem veřejným. Poprvé do auta může usednout již v 16 letech a může se začít soukromě seznamovat se záludnostmi ovládání vozidla. Nesmí však ve vozidle sám, vedle něj musí na jeho počínání dohlížet jeho handledaren, kterým většinou bývá některý z rodičů či starší sourozenec. Handledaren musí být nejen zkušený řidič, nýbrž také musí absolvovat speciální kurz, který mu zabere jedno dopoledne, je ukončen speciální zkouškou a jeho platnost trvá 5 let. Automobil, který řídí budoucí řidič, musí být označený velkou zelenou samolepkou s nápisem “ÖVNINGSKÖR”, a je samozřejmé, že za chování takového automobilu je zcela zodpovědný handledaren, který je považován za řidiče.
Obecně se doporučuje, aby se budoucí řidič pod dozorem handledarena seznámil s vozidlem, naučil se nastartovat, rozjet a točit volantem, a následně absolvoval jednu až dvě jízdy ve veřejné autoškole, při nichž bude seznámen především se správnými řidičskými návyky.
Skládat řidičskou zkoušku je možné až v 18 letech. Doporučuje se dva měsíce před zkouškou věnovat intenzivnějším jízdám v autoškole, ale není to povinné. Co možná českého řidiče překvapí je povinnost absolvovat rizikový kurz a také školu smyku. A samozřejmě k vlastním zkouškám z jízdy nebude uchazeč o řidičské oprávnění puštěn, pokud předtím úspěšně neabsolvuje i teoretický test.
Teoretická zkouška sama o sobě může být dost překvapivá. K jejímu složení je potřeba i kalkulačka, jelikož se může objevit i otázka na délku brzdné dráhy či dokonce srovnání piva a rumu podle množství alkoholu. Některé otázky se týkají ekologičnosti jízdy a některé se týkají statistik. Ano, mezi otázkami můžete najít i takové, které se budou uchazeče ptát ve který den je nejvíce dopravních nehod. U těch čistě řidičských najde pak uchazeč i takové mnohem praktičtější, které se neptají na to, jak jet podle pravidel, ale jak se zachovat v určitých situacích i přesto, že žádné zákonné pravidlo pro tu situaci neexistuje.
Praktickou zkoušku pak uchazeč skládá ve speciálně k tomu určeném vozidle, kterých je v celé obci jen několik. Na výběr bývá mezi benzinovou, naftovou a elektrickou verzí, či verzí s automatickou převodovkou. Ve větších obcích je dokonce možné si vybrat i mezi švédským autem (nejspíš Volvo V60) a německým autem (většinou nějaká Škoda či WV). Toto auto si musí uchazeč předem zarezervovat.
Úspěšnost teoretické části zkoušky bývá kolem 43% a praktické části 45%. Zda je to málo či moc, to už raději přenechám na laskavém čtenáři.