V těsné blízkosti státní hranice mezi Německem a Dánskem leží malá osada Lydersholm. Kromě toho, že je to místo, kudy prochází přeshraniční cyklistická stezka, bylo by vhodné zmínit i zříceninu loveckého hradu Grøngård, který byl postaven pro vévodu Hanse den Ældre kolem roku 1570. Bohužel hrad nebyl po vévodově smrti příliš využíván, zpustl a v polovině sedmnáctého století došlo k jeho zboření.
Na jih od osady protéká řeka Sønderå, která tvoří hranici s Německem a je hlavní součástí oblasti Natura 2000 č. 101.
Přibližně v půli cesty mezi Varde (či Esbjergem) a Herning po silnici číslo 12 přijedete ke kruhovému objezdu, který je křižovatkou se silnicí číslo 28. Pokud se rozhodnete k odbočení doleva, což znamená třetím výjezdem, můžete pokračovat směrem k fjordu Ringkobing, kde se rozkládá slavná pláž Hvide Sande. Avšak pokud se rozhodnete jet doprava, můžete se rozhodnout, zda budete pokračovat do Billundu, do městečka Sønder Omme nebo do Hoven.
Billund jistě není třeba čtenáři představovat. Jedná se o světově známé městečko s mezinárodním letištěm (BLL) a především zábavním parkem Legoland, který se rozkládá vedle sídla nejslavnějšího výrobce stavebnic LEGO.
Pouhých devět kilometrů od této křižovatky je malé městečko Sønder Omme. Samotné městečko je poměrně mladé, první zmínky o něm pocházejí z 19. století, avšak zdejší kostel byl vystaven již ve století dvanáctém. Pokud cestovatel či jeho rodina cestující za zábavou do Legolandu nenalezla spočinutí přímo v Billundu, může zde nalézt mnoho příležitostí k ubytování. Nalezne zde menší kemp, hostinec z roku 1780, několik apartmánů či domů k pronajmutí, a také otevřenou věznici Sdr. Omme Fængsel s ubytovací kapacitou pro 222 vězňů založenou v roce 1933.
Nejblíže ke kruhovému objezdu se nachází malá vesnička s poetickým jménem Hoven, po níž švédská společnost IKEA pojmenovala svůj dnes již legendární koberec, jehož jméno muselo být pro české nakupující změněno, a který dnes již v nabídce obchodního domu nenajdeme. Za zmínku stojí pěkný upravený kostel na západní straně obce a místní rybí farma. Cestovatel jistě ocení i místní samoobslužnou čerpací stanici u které může na chvíli zastavit a navštívit místní školní muzeum, a seznat, jak usedaly do školních škamen dánské děti na přelomu devatenáctého a dvacátého století za vedení třídního učitele Kristiana Kristensena. Pěší výletníci pak mohou strávit noc v přírodě v přírodním tábořišti na břehu říčky Hoven Å.
Málem bych zapomněl na jednu zajímavost, pro níž si téměř každý rád trochu protáhne nohy. V lese, severně od Sønder Omme, si část lesa přivlastnili umělci a vznikla tu tak velká přírodní galerie pod širým lesem Skovsnogen – Deep Forest Artland. Hluboko v lese zde návštěvník může potkávat rozličná umělecká díla. Vstupné je dobrovolné a zážitek stojí za tu trochu námahy.
Stejně jako je tomu ve všech zemích, kde se stal automobilismus hlavním způsobem dopravy, mají i v Dánsku, přestože se většina dánských obcí skládá především z nízkých a poměrně rozlehlých domů, problémy s parkováním.
Dánsko je sice zemičkou, kde pro automobilistu správce silnic vytváří přehršel míst pro odpočinek a zastavení, avšak ve velkých městech a u poutavých turistických atrakcí i zde místo ubývá, a bylo proto nutné sáhnout k nějakým regulačním opatřením. Ta bývají různá.
Tam, kde opravdu parkující auta nechtějí, ale přesto tam nelze parkování zcela zakázat, tam jsou zavedeny, podobně jako jinde v Evropě, vysoké časové poplatky za parkování.
Jinde, kde sice parkování chtěné je, ale bohužel poptávka po odstavení vozidla převyšuje možnosti místa, tam mají parkovací automaty ve kterých je možné zaplatit za zaparkování na celý den, ale pro cizozemského turistu může dojít k překvapení, když shledá, že nelze zaplatit mincemi ani bankovkami, ale může provést platbu pouze bankovní kartou či mobilním telefonem.
Platby mobilním telefonem existují v Dánsku již poměrně dlouhou dobu, a jsou zde zavedené tak dobře, že nezřídka bývají využívány i v samoobsluhách (znalý čtenář již jistě ví, že samoobsluha není kamenný obchod, ale malý přístřešek u silnice, kde je uloženo zboží, ale už nemá žádný obsluhující personál, který by prováděl takové nudné činnosti, jakými je například příjem plateb za nákup). Nepotřebuje k nim žádné modernější technologie v podobě NFC nebo Google-Pay, ale vystačíte si i s 10 let starým mobilním telefonem. Má to ale háček v tom, že kvůli tomu musíte mít zřízen účet v Danske Bank.
Nejčastěji využívaným omezením parkování je zde omezení časem. Někdo se s tím již setkal u nás, jiný mnohem častěji u našich Německých sousedů. Automobilista přijede na nějaké místo, na modré kartičce s ručičkami uvede ony ručičky do takové podoby, že ukazují aktuální čas jako na ručičkových hodinách, a tak všichni ví, že tam parkuje kratší domu, než jaká je vyobrazena na dopravní značce. V Dánsku na to šli trochu jinak než v Německu či u nás. Namísto modré kartičky rozdali všem automobilistům průhledný kotouček, který mají všichni nalepený na předním skle auta. Tomu kotoučku říkají P-skive, nebo také parkeringskive a úplně nejlepší na něm je to, že jej automobilista nemusí pokaždé hledat v kastlíku a nikde mu při rozjezdu nelítá po autě. Takový samolepící kotouček je velice levný, takže si jej (pokud jste jej nedostali při koupi auta) na mnoha místech můžete koupit za 9 -20 dánských korun, a pokud se Vám nechce kvůli němu chodit do obchodu, tak jej dostanete jako dáreček s nějakým reklamním logem zdarma.
Jelikož i u nás doma občas parkuji na místě, kde musím mít parkovací hodiny, tak jsem si takový kotouček v Dánsku také pořídil. Je to totiž velice praktická záležitost a bylo mi moc líto, že se dlouho dobu nedal u nás také pořídit. Takže auto vždy muselo čekat až bude nachystané na další cestu do Jutska.
Dnes už naštěstí existuje i u nás doma výrobce, který takové nalepovací parkovací hodiny dodává za 149 Kč. Je to sice o něco více než v Dánsku, ale zato není potřeba kvůli malému kousku samolepící folie podnikat cestu do Dánska, nebo platit drahé mezinárodní poštovné.
Od 12. června v 15:59 budou moci občané ČR bez vážných důvodů přicestovat do Dánska. ČR se přesunula na seznam “žlutých zemí”. Což znamená, že odpadá povinnost desetidenní izolace. Ti kteří nemají hotové kompletní očkování proti COVID-19 se musí samozřejmě prokázat platným negativním testem (platí jak PCR, tak antigenní test).
Jak se dalo již několik týdnů očekávat, Dánsko zařadilo ČR na seznam zemí s omezením vstupu. Hraniční kontrole tedy už nebude stačit potvrzení o ubytování na 6 dní, ale budete muset prokázat vážný důvod ke vstupu.
Opět jsme se ocitli a Jutském poloostrově a je třeba upozornit, že se Dánové stále nenaučili používat zpětná zrcátka v autě. Všichni jedou s vědomím, že ten vzadu všechno vidí a správně zareaguje, a to i na dálnici, kde se jezdí 130 km/h. Vypadá to, že to funguje. Budu si to muset ověřit ve statistikách nehodovosti.
Cestou z Billundu jsme potkali místního piráta silnic. Vede tam silnice, kde je povoleno jet 90 km/h (tedy silnice jen pro motorová vozidla). Pirát v mercedesu nás dojel odhadem stošedesátikilometrovou rychlostí. I když v protisměru bylo tolik místa, že by dokázal předjet každý český řidič BMW, tak nás jen dojel a zpomalil. Po většinu cesty až k nájezdu na dálnici by dopravní situace dovolila českému řidiči Oktávie, který chce jet o pět km/h více než ostatní, pohodlné předjíždění, avšak pirát jen srovnal rychlost a vytvořil bezpečnou mezeru. Nakonec k dálnici dorazil jen vláček aut jedoucí mírně nadlimitní rychlostí s ukázkovými rozestupy. Na dálnicí pirát najel hned do volného pruhu a během několika okamžiků zmizel za horizontem.
Čeho jsem si dříve nevšiml je chování domorodců při předjíždění cyklistů. Jedu si po poklidné místní silnici a v protisměru vidím cyklisty, které dojíždí nějaké vozidlo. V naší domovině by v takové situaci vozidlo nezpomalilo, a rychle předjelo bez ohledu na mne v protisměru. Místa bylo přede mnou ještě dost, sundal jsem nohu z plynu, a blikl na řidiče, ať jede. U našich německy mluvících sousedů by to byl signál k rychlému předjíždění. Ne však tady. Řidič srovnal rychlost s cyklisty, a počkal s předjížděním, až projedu. Nebylo to výjimečné. Podobně se tu chová většina domorodců.
Dánsko zveřejnilo mapu zemí, z nichž budou moci od soboty 27. června přijíždět turisté do Dánska. Samozřejmě pro Švédsko, jakožto sousední zemi, platí trochu jiný režim, a tak existuje speciální mapa Švédska se zobrazením “zelených” a “červených” regionů. No, barvičky nakonec zvolili trochu jiné, ale to nevadí.
Dnes je to jen pár dní od letního slunovratu. Tady v Praze je nám hej. Slunce vychází ráno těsně před pátou hodinou, ve čtvrt na deset večer zapadá, a po desáté hodině už vůbec nesvítí. Sice není úplně tma (a ta ještě několik dní nebude – na skutečnou astronomickou noc si budeme muset ještě víc než dva týdny počkat), ale mezi jedenáctou a třetí hodinou v noci toho moc vidět není.
Okolo půlnoci je ještě celkem obstojně vidět.
Pokud se ale takový noční výletník nachází touto dobou v Jutsku, tak ať je kdekoli, tak celou noc jasně rozená horizont, obrysy stromů i cestu v lese. Ona to zas až tak moc velká noc není, když nad takovým Skagenem si sice může dopřát ve 22:22 nádherný západ slunce, ale ono to sluníčko za horizontem pořád svítí a minimálně do půl dvanácté je možné si venku ještě číst knížku. Ty další tři a půl hodiny také nejsou úplně tmavé. Protože nejprve nad západním horizontem a později i nad východním horizontem nějaké ty fialové sluneční paprsky prosvítají. Chvilku po třetí ráno už si může venku přečíst noviny a čekat na překrásný východ slunce okolo čtvrt na pátou.
My si to tady v české kotlině příliš neuvědomujeme (a turisté v Chorvatsku a jiných jižních zemích to vůbec neznají), že není jenom jeden typ noci a jeden typ soumraku či rozbřesku. Je jich víc, akorát přejdou pěkně za sebou, kolikrát ani nepozdraví a opět je tu další den.
Západ slunce začíná takzvanou zlatou hodinou. To je ta doba, kdy se všechno zlatavě třpytí, pomalu se schyluje k západu, ale ještě to nezačalo. Slunce v té době je jenom dvanáct až deset stupínků nad horizontem, fotografům kouzlí úsměv na tváři a řidičům jedoucím západním směrem přidává vrásky okolo očí. Pak to jde ráz na ráz. Slunce se za zvuku symfonií přehoupne přes horizont. Začíná soumrak. Ten nejznámější, kdy je ještě pořád na všechno dobře vidět. Děti si venku hrají, babičky a dědečkové čtou knížky, maminky a tatínkové připravují večeře. Tenhle typ soumraku se nazývá občanský. Je to doba, kdy sluníčko sice zapadlo, ale je jenom maximálně 6 stupňů pod horizontem a mnoho jeho paprsků stále osvětluje večerní oblohu. Následuje soumrak nautický. Obloha se zbarví do fialova a přestože je většina obrysů stále krásně zřetelná, na čtení pod širou oblohou to už není. To je doba, kdy se sluneční kotouč nachází mezí 6 a 12 stupni pod horizontem. Na nebi vychází první nejjasnější hvězdy a přesto jsou všechny významné body, jako hory, ostrovy, či majáky krásně zřetelné. Námořníci v dobách, kdy ještě neexistovaly GPS satelity, měli toto období v lásce, protože právě nyní je možné přesně zaměřit polohu jen za pomoci geometrických nástrojů a map. Dál začíná tma, nejdřív taková polovičatá, to je astronomický soumrak, při kterém lze pozorovat mnohé hvězdy a ještě se v té tmě neztratit. A když slunce klesne pod horizont níž než 18 stupňů, je tma. Černá tma, tak jak má být.
A všechno začne opět od začátku, nejdřív se tma trochu projasní, to když je astronomický rozbřesk, pak nebe při nautickém rozbřesku zfialoví, zrůžoví a pomalu začne být krásně vidět při tom pravém občanském rozbřesku. Někdy není třeba čekat dlouho, někdy je třeba čekat déle, malinko se ochladí a pak to přijde. Sluneční kotouč se nejprve převalí přes nejbližší kopce a pak v celé své kráse vystoupá na oblohu.
No, a v Jutsku teď zrovna tma vůbec není. A nebude pěkně dlouho. Úplně na jihu u Padborgu nemají astronomický soumrak od první třetiny až do konce června. Nad Legolandem v Billundu tma nenastává od začátku června do první třetiny července. o něco severněji, tam kde je Aarhus, Silkeborg nebo slavné Hvide Sande, tam se s tmou rozloučili už na konci května a přivítají ji až v první třetině července. A tam na tom severním prstu, kterému říkají Grenen, tam u Skagenu, tam si teprve poslední týden v červenci budou moc dopřát první minutky té nedomrlé tmy při astronomickém soumraku.
Dobrá zpráva pro každého, kdo by chtěl navštívit v létě Jutský poloostrov.
Dánská vláda přechází na nový model otvírání hranic zemím v Schengenském prostoru. Od 27. června by měl být vstup do Dánska umožněn z těch zemí EU, kde bude méně než 20 pacientů nakažených nemocí Covid-19 na 100000 obyvatel. 25. června by měla být zveřejněna mapa “zelených” zemí. Status “zelené” země pak bude zrušen ve chvíli, kdy se počet nakažených přehoupne přes 30 na 100000 obyvatel. Pro ČR je to nyní hraniční hodnota. Přestože je ve většině země méně než 5/100000 a v Praze méně než 8/100000, bohužel Karviná hlásí vice než 42/100000.
.JPG)
