V těsné blízkosti státní hranice mezi Německem a Dánskem leží malá osada Lydersholm. Kromě toho, že je to místo, kudy prochází přeshraniční cyklistická stezka, bylo by vhodné zmínit i zříceninu loveckého hradu Grøngård, který byl postaven pro vévodu Hanse den Ældre kolem roku 1570. Bohužel hrad nebyl po vévodově smrti příliš využíván, zpustl a v polovině sedmnáctého století došlo k jeho zboření.
Na jih od osady protéká řeka Sønderå, která tvoří hranici s Německem a je hlavní součástí oblasti Natura 2000 č. 101.
Přibližně v půli cesty mezi Varde (či Esbjergem) a Herning po silnici číslo 12 přijedete ke kruhovému objezdu, který je křižovatkou se silnicí číslo 28. Pokud se rozhodnete k odbočení doleva, což znamená třetím výjezdem, můžete pokračovat směrem k fjordu Ringkobing, kde se rozkládá slavná pláž Hvide Sande. Avšak pokud se rozhodnete jet doprava, můžete se rozhodnout, zda budete pokračovat do Billundu, do městečka Sønder Omme nebo do Hoven.
Billund jistě není třeba čtenáři představovat. Jedná se o světově známé městečko s mezinárodním letištěm (BLL) a především zábavním parkem Legoland, který se rozkládá vedle sídla nejslavnějšího výrobce stavebnic LEGO.
Pouhých devět kilometrů od této křižovatky je malé městečko Sønder Omme. Samotné městečko je poměrně mladé, první zmínky o něm pocházejí z 19. století, avšak zdejší kostel byl vystaven již ve století dvanáctém. Pokud cestovatel či jeho rodina cestující za zábavou do Legolandu nenalezla spočinutí přímo v Billundu, může zde nalézt mnoho příležitostí k ubytování. Nalezne zde menší kemp, hostinec z roku 1780, několik apartmánů či domů k pronajmutí, a také otevřenou věznici Sdr. Omme Fængsel s ubytovací kapacitou pro 222 vězňů založenou v roce 1933.
Nejblíže ke kruhovému objezdu se nachází malá vesnička s poetickým jménem Hoven, po níž švédská společnost IKEA pojmenovala svůj dnes již legendární koberec, jehož jméno muselo být pro české nakupující změněno, a který dnes již v nabídce obchodního domu nenajdeme. Za zmínku stojí pěkný upravený kostel na západní straně obce a místní rybí farma. Cestovatel jistě ocení i místní samoobslužnou čerpací stanici u které může na chvíli zastavit a navštívit místní školní muzeum, a seznat, jak usedaly do školních škamen dánské děti na přelomu devatenáctého a dvacátého století za vedení třídního učitele Kristiana Kristensena. Pěší výletníci pak mohou strávit noc v přírodě v přírodním tábořišti na břehu říčky Hoven Å.
Málem bych zapomněl na jednu zajímavost, pro níž si téměř každý rád trochu protáhne nohy. V lese, severně od Sønder Omme, si část lesa přivlastnili umělci a vznikla tu tak velká přírodní galerie pod širým lesem Skovsnogen – Deep Forest Artland. Hluboko v lese zde návštěvník může potkávat rozličná umělecká díla. Vstupné je dobrovolné a zážitek stojí za tu trochu námahy.
Dnes je to jen pár dní od letního slunovratu. Tady v Praze je nám hej. Slunce vychází ráno těsně před pátou hodinou, ve čtvrt na deset večer zapadá, a po desáté hodině už vůbec nesvítí. Sice není úplně tma (a ta ještě několik dní nebude – na skutečnou astronomickou noc si budeme muset ještě víc než dva týdny počkat), ale mezi jedenáctou a třetí hodinou v noci toho moc vidět není.
Okolo půlnoci je ještě celkem obstojně vidět.
Pokud se ale takový noční výletník nachází touto dobou v Jutsku, tak ať je kdekoli, tak celou noc jasně rozená horizont, obrysy stromů i cestu v lese. Ona to zas až tak moc velká noc není, když nad takovým Skagenem si sice může dopřát ve 22:22 nádherný západ slunce, ale ono to sluníčko za horizontem pořád svítí a minimálně do půl dvanácté je možné si venku ještě číst knížku. Ty další tři a půl hodiny také nejsou úplně tmavé. Protože nejprve nad západním horizontem a později i nad východním horizontem nějaké ty fialové sluneční paprsky prosvítají. Chvilku po třetí ráno už si může venku přečíst noviny a čekat na překrásný východ slunce okolo čtvrt na pátou.
My si to tady v české kotlině příliš neuvědomujeme (a turisté v Chorvatsku a jiných jižních zemích to vůbec neznají), že není jenom jeden typ noci a jeden typ soumraku či rozbřesku. Je jich víc, akorát přejdou pěkně za sebou, kolikrát ani nepozdraví a opět je tu další den.
Západ slunce začíná takzvanou zlatou hodinou. To je ta doba, kdy se všechno zlatavě třpytí, pomalu se schyluje k západu, ale ještě to nezačalo. Slunce v té době je jenom dvanáct až deset stupínků nad horizontem, fotografům kouzlí úsměv na tváři a řidičům jedoucím západním směrem přidává vrásky okolo očí. Pak to jde ráz na ráz. Slunce se za zvuku symfonií přehoupne přes horizont. Začíná soumrak. Ten nejznámější, kdy je ještě pořád na všechno dobře vidět. Děti si venku hrají, babičky a dědečkové čtou knížky, maminky a tatínkové připravují večeře. Tenhle typ soumraku se nazývá občanský. Je to doba, kdy sluníčko sice zapadlo, ale je jenom maximálně 6 stupňů pod horizontem a mnoho jeho paprsků stále osvětluje večerní oblohu. Následuje soumrak nautický. Obloha se zbarví do fialova a přestože je většina obrysů stále krásně zřetelná, na čtení pod širou oblohou to už není. To je doba, kdy se sluneční kotouč nachází mezí 6 a 12 stupni pod horizontem. Na nebi vychází první nejjasnější hvězdy a přesto jsou všechny významné body, jako hory, ostrovy, či majáky krásně zřetelné. Námořníci v dobách, kdy ještě neexistovaly GPS satelity, měli toto období v lásce, protože právě nyní je možné přesně zaměřit polohu jen za pomoci geometrických nástrojů a map. Dál začíná tma, nejdřív taková polovičatá, to je astronomický soumrak, při kterém lze pozorovat mnohé hvězdy a ještě se v té tmě neztratit. A když slunce klesne pod horizont níž než 18 stupňů, je tma. Černá tma, tak jak má být.
A všechno začne opět od začátku, nejdřív se tma trochu projasní, to když je astronomický rozbřesk, pak nebe při nautickém rozbřesku zfialoví, zrůžoví a pomalu začne být krásně vidět při tom pravém občanském rozbřesku. Někdy není třeba čekat dlouho, někdy je třeba čekat déle, malinko se ochladí a pak to přijde. Sluneční kotouč se nejprve převalí přes nejbližší kopce a pak v celé své kráse vystoupá na oblohu.
No, a v Jutsku teď zrovna tma vůbec není. A nebude pěkně dlouho. Úplně na jihu u Padborgu nemají astronomický soumrak od první třetiny až do konce června. Nad Legolandem v Billundu tma nenastává od začátku června do první třetiny července. o něco severněji, tam kde je Aarhus, Silkeborg nebo slavné Hvide Sande, tam se s tmou rozloučili už na konci května a přivítají ji až v první třetině července. A tam na tom severním prstu, kterému říkají Grenen, tam u Skagenu, tam si teprve poslední týden v červenci budou moc dopřát první minutky té nedomrlé tmy při astronomickém soumraku.
.JPG)
