Dopravní předpisy ve Švédsku

Podobně jako většina evropských zemí, také i Švédsko patří k signatářů Vídeňské úmluvy, díky čemuž je většina dopravních značek a většina dopravních pravidel stejná, jak jsme ze zbytku Evropy zvyklí.

Rychlost jízdy a jízda v jízdních pruzích

Jezdí se vpravo, maximální povolenou rychlostí v obci je 50 km/h (často ale bývá nižší), mimo zastavěné území pak 70 km/h. Na většině dálnic je rychlostní limit 120 km/h.

Co ovšem našince může překvapit, jsou zdejší pravidla pro jízdu v pruzích. Na silnicích, které mají více jízdních pruhů, se jezdí vždy v pravém pruhu a levý pruh se smí použít jen k předjíždění, a to bez ohledu na to, zda se jedná o dálnici či víceproudou silnici ve městě. Avšak toto pravidlo neplatí pro ty silnice, na kterých je omezená rychlost na 70 km/h či méně (a opět bez rozdílu, zda se jedná o dálnici, silnici mimo zastavěné území či silnici v obci). Na silnicích s rychlostí 70 km/h a nižší musí řidič využít nejvýhodnější jízdní pruh, a především se musí vyvarovat častému střídání jízdních pruhů (což je považováno za závažný dopravní přestupek).

Narozdíl od našich krajin švédští řidiči nemají přikázáno jezdit při pravém okraji vozovky, ale mají se držet uprostřed jízdního pruhu. V autoškole se pak ještě učí, že při snížené viditelnosti a v lesních úsecích mají jezdit co nejblíže ke středu vozovky, tedy vlevo ve svém pruhu. Předpokládají totiž, že protijedoucí auto (které navíc svítí i ve dne), je mnohem lépe a dříve vidět, než zvěř, která by chtěla přejít silnici.

Zajímavé jsou zde (podobně jako v Dánsku) i krajnice, které bývají často i na malých silnicích velice štědré. Taková krajnice je od vozovky oddělena přerušovanou čárou a platí, že vozidla jí nesmí využívat v jízdě. Kdo jí ovšem využívá, to bývají cyklisté, mopey a chodci. Občas se stává, že vlastní silnice je tak úzká, že se na ní nevejdou dvě protijedoucí vozidla vedle sebe. Potom se vozidla vyhnou tak, že vjedou na krajnici a po té se opět vrátí. Při odbočování doprava pak vozidla využívají krajnici, k bezpečnému odbočovacímu manévru, kterým nezdržují rovně jedoucí vozidla.

Švédové se také učí pravidlo 3s. Jedná se o vzdálenost mezi vozidly, která by neměla být menší než 3 vteřiny.

Ve mězstě

Stejně jako ve většině civilizované Evropy, také ve Švédsku mají chodci přednost na přechodech pro chodce. Zde navíc platí zákaz zastavení 10 metrů před přechodem, který nebývá místními strážníky přehlížen. Na přejezdu pro cyklisty označeném modrou informační tabulkou mají přednost cyklisté.

V obytné zóně není přesné rychlostní omezení, řidič by se ale měl, podobně jako v Německu, pohybovat rychlostí chůze.

Zajímavostí v případě parkování a zákazu stání jsou časově omezené úseky, kdy normálně napsaná čísla značí všední den, černá čísla v závorce značí sobotu nebo den před svátkem a červená čísla značí neděli či svátek.

Zajímavou značkou je i datumparkering. Tato znčka říká, že ve dnech se sudým datem se nesmí parkovat na té straně ulice, která má sudá čísla domů a ve dnech s lichým datem se nesmí parkovat na straně ulice s lichými čísly domů.

C38 - Datum parkování

To pak umožňuje jednodušší čištění ulic. Kromě toho zde mají ještě dopravní značku zakazující stání v liché dny a značku zakazující stání v sudé dny.

C36 – Zákaz parkování vozidel ve dnech s lichými daty
C37 – Zákaz parkování vozidel v den se sudým datem

Kruhový objezd

Základní pravidla o jízdě po kruhovém objezdu jsou stejná, jako u nás. Řidič musí signalizovat pravým blinkrem opuštění kruhového objezdu na příštím výjezdu, avšak v autoškole se řidiči učí ještě další pravidla pro užití blinkru, která vedou k větší plynulosti.

Pokud řidič chce jet rovně, před kruhovým přejezdem nebliká, ve chvíli, kdy míjí první výjezd doprava, zapne pravý blink, čímž signalizuje opuštění kruhového objezdu na dalším, tedy druhém výjezdu.

Pokud řidič chce odbočit na prvním výjezdu doprava, zapne pravý blinkr ještě před příjezdem na kruhový objezd a ponechá jej zapnutý až do odbočení.

Pokud řidič chce na malém (jednopruhovém) kruhovém objezdu odbočit doleva na třetím výjezdu, zapne před příjezdem ke kruhovému objezdu levý blinkr a před míjením druhého výjezdu přepne blinkr doprava.

Pokud řidič chce na velkém (vícepruhovém) kruhovém objezdu odbočit doleva, pak před kruhovým objezdem nebliká, při vjezdu použije vnitřní pruh a při míjení druhého výjezdu zároveň začne signalizovat pravým blinkrem a přejede do vnějšího pruhu.

Sammanvävning

Podobně jako v Dánsku, tak i ve Švédsku se občas u připojovacích pruhů používá slučovací značka.

E15 – Sammanvävning

Ta značí, že řidiči se musí navzájem přizpůsobit a neplatí pro ně žádná přednost zprava či přednost jedoucího v průběžném pruhu.

Vyjíždění autobusu

Další zajímavostí je úprava přednosti autobusu vyjíždějícího ze zastávky. Pokud se jedná o místo, kde je rychlost omezena na maximálně 50 km/h, má vždy přednost autobus. Pokud se jedná o místo s vyšší rychlostí, autobus naopak při výjezdu přednost dává.

Autoškola ve Švédsku

Jednou z mnoha vlastností jíž se Švédské království liší od zemí Českých, a jež je hodna následování, je dozajista mnohem nižší nehodovost na silnicích. Laskavý čtenář jistě se mnou bude souhlasit, když budu tvrdit, že na tomto příjemném faktu musí mít nějaký vliv i tamní systém vzdělávání řidičů.

Jak tedy taková švédská předřidičská příprava vypadá?

Základní odlišností od systému českého je to, že budoucí řidič může kombinovat studium soukromé se studiem veřejným. Poprvé do auta může usednout již v 16 letech a může se začít soukromě seznamovat se záludnostmi ovládání vozidla. Nesmí však ve vozidle sám, vedle něj musí na jeho počínání dohlížet jeho handledaren, kterým většinou bývá některý z rodičů či starší sourozenec. Handledaren musí být nejen zkušený řidič, nýbrž také musí absolvovat speciální kurz, který mu zabere jedno dopoledne, je ukončen speciální zkouškou a jeho platnost trvá 5 let. Automobil, který řídí budoucí řidič, musí být označený velkou zelenou samolepkou s nápisem “ÖVNINGSKÖR”, a je samozřejmé, že za chování takového automobilu je zcela zodpovědný handledaren, který je považován za řidiče.

zdroj: https://blogs.transparent.com/swedish/learning-to-drive-in-sweden/
zdroj: https://blogs.transparent.com/swedish/learning-to-drive-in-sweden/

Obecně se doporučuje, aby se budoucí řidič pod dozorem handledarena seznámil s vozidlem, naučil se nastartovat, rozjet a točit volantem, a následně absolvoval jednu až dvě jízdy ve veřejné autoškole, při nichž bude seznámen především se správnými řidičskými návyky.

Skládat řidičskou zkoušku je možné až v 18 letech. Doporučuje se dva měsíce před zkouškou věnovat intenzivnějším jízdám v autoškole, ale není to povinné. Co možná českého řidiče překvapí je povinnost absolvovat rizikový kurz a také školu smyku. A samozřejmě k vlastním zkouškám z jízdy nebude uchazeč o řidičské oprávnění puštěn, pokud předtím úspěšně neabsolvuje i teoretický test.

Teoretická zkouška sama o sobě může být dost překvapivá. K jejímu složení je potřeba i kalkulačka, jelikož se může objevit i otázka na délku brzdné dráhy či dokonce srovnání piva a rumu podle množství alkoholu. Některé otázky se týkají ekologičnosti jízdy a některé se týkají statistik. Ano, mezi otázkami můžete najít i takové, které se budou uchazeče ptát ve který den je nejvíce dopravních nehod. U těch čistě řidičských najde pak uchazeč i takové mnohem praktičtější, které se neptají na to, jak jet podle pravidel, ale jak se zachovat v určitých situacích i přesto, že žádné zákonné pravidlo pro tu situaci neexistuje.

Praktickou zkoušku pak uchazeč skládá ve speciálně k tomu určeném vozidle, kterých je v celé obci jen několik. Na výběr bývá mezi benzinovou, naftovou a elektrickou verzí, či verzí s automatickou převodovkou. Ve větších obcích je dokonce možné si vybrat i mezi švédským autem (nejspíš Volvo V60) a německým autem (většinou nějaká Škoda či WV). Toto auto si musí uchazeč předem zarezervovat.

Úspěšnost teoretické části zkoušky bývá kolem 43% a praktické části 45%. Zda je to málo či moc, to už raději přenechám na laskavém čtenáři.