Běžec je člověk, který si rád nazuje běžecké boty, skočí jednou, skočí podruhé, a zas a znovu a pořád skáče skok za skokem, až se tomu skákání přestane říkat skákání a začne se tomu říkat běh.
Pro takového běžce často není nic příjemnějšího, než si ty boty na chvíli vyzout a běžet bos po dlouhé, předlouhé písčité pláži. Po takové, jaké jsou na západním pobřeží Jutska, kde běžec běží jeden kilometr, druhý, pátý, dvacátý, třicátý, … a stále má před sebou krásnou bílou pláž a stále může běžet vpřed.
Když takový běžec vyběhne například někde Løkkenu, nebo v Lyngby a běží směrem k Lønstrupu či Skallerupu, tak probíhá okolo mnoha polozřícených betonových pevností, krásných písečných útesů a také okolo chlouby západního Jutska, majáku Rubjerk Knude. 
Maják Rubjerk Knude je opravdu velkou místní chloubou. Lidé z celého Dánska k němu pravidelně jezdí a sleduje, jak se krajina v průběhu let mění. A mění se opravdu hodně. Jeden rok je maják daleko od pobřeží, další rok je zakrytý ohromnou písečnou dunou, příště je celý téměř zasypaný a v dalším roce je téměř na kraji útesu.
Kostel Nanebevzetí Panny Marie
Poslední zářijový den roku 1975 v severočeském městě Most započala událost, která do té doby neměla ve světě obdoby. Místní gotický kostel z 16. století se rozhodl, že umožní lidem přístup k uhlí, které bylo pod ním a tak se vydal na svou historickou 841,1 metrů dlouhou cestu. Pohyboval se velice pomalu a na místo, kde nehnutě stojí dodnes, dorazil 27. října.
Dnes je v jeho podzemí zřízena galerie s malým kinosálem, kde každý turista může sledovat jeho cestu na dobových videozáznamech. Návštěva přesunutého mosteckého kostela je určitě nevšední zážitek jak pro místní obyvatele, tak i pro turisty z celé České republiky, ale i z ciziny. Dokonce je to zajímavá podívaná i pro turisty a turistky z Dánska.
Stěhování
Něco podobného se stalo i v jutském Hjørringu. Útes okolo proslulého majáka Rubjerk Knude Fyr se pohybuje sice pomalu, ale jistě. Ještě dva roky a mohli bychom se s majákem navždy rozloučit. Dánské ministerstvo životního prostředí (miljøminister) proto uvolnilo 5 000 000 dánských korun na přesun majáku o 70 metrů dále do vnitrozemí.
Začaly velké přípravy a 22. října (říjen je možná na cestování velkých staveb nejlepší) se vydal na svojí o něco kratší cestu. Cestování trvalo jenom jedno odpoledne a v 16:37 dorazil na své nové a (alespoň na několik let) bezpečné místo.
