Štítek: Billund

Dnes je to jen pár dní od letního slunovratu. Tady v Praze je nám hej. Slunce vychází ráno těsně před pátou hodinou, ve čtvrt na deset večer zapadá, a po desáté hodině už vůbec nesvítí. Sice není úplně tma (a ta ještě několik dní nebude – na skutečnou astronomickou noc si budeme muset ještě víc než dva týdny počkat), ale mezi jedenáctou a třetí hodinou v noci toho moc vidět není.

Pokud se ale takový noční výletník nachází touto dobou v Jutsku, tak ať je kdekoli, tak celou noc jasně rozená horizont, obrysy stromů i cestu v lese. Ona to zas až tak moc velká noc není, když nad takovým Skagenem si sice může dopřát ve 22:22 nádherný západ slunce, ale ono to sluníčko za horizontem pořád svítí a minimálně do půl dvanácté je možné si venku ještě číst knížku. Ty další tři a půl hodiny také nejsou úplně tmavé. Protože nejprve nad západním horizontem a později i nad východním horizontem nějaké ty fialové sluneční paprsky prosvítají. Chvilku po třetí ráno už si může venku přečíst noviny a čekat na překrásný východ slunce okolo čtvrt na pátou.

My si to tady v české kotlině příliš neuvědomujeme (a turisté v Chorvatsku a jiných jižních zemích to vůbec neznají), že není jenom jeden typ noci a jeden typ soumraku či rozbřesku. Je jich víc, akorát přejdou pěkně za sebou, kolikrát ani nepozdraví a opět je tu další den.

Západ slunce začíná takzvanou zlatou hodinou. To je ta doba, kdy se všechno zlatavě třpytí, pomalu se schyluje k západu, ale ještě to nezačalo. Slunce v té době je jenom dvanáct až deset stupínků nad horizontem, fotografům kouzlí úsměv na tváři a řidičům jedoucím západním směrem přidává vrásky okolo očí. Pak to jde ráz na ráz. Slunce se za zvuku symfonií přehoupne přes horizont. Začíná soumrak. Ten nejznámější, kdy je ještě pořád na všechno dobře vidět. Děti si venku hrají, babičky a dědečkové čtou knížky, maminky a tatínkové připravují večeře. Tenhle typ soumraku se nazývá občanský. Je to doba, kdy sluníčko sice zapadlo, ale je jenom maximálně 6 stupňů pod horizontem a mnoho jeho paprsků stále osvětluje večerní oblohu. Následuje soumrak nautický. Obloha se zbarví do fialova a přestože je většina obrysů stále krásně zřetelná, na čtení pod širou oblohou to už není. To je doba, kdy se sluneční kotouč nachází mezí 6 a 12 stupni pod horizontem. Na nebi vychází první nejjasnější hvězdy a přesto jsou všechny významné body, jako hory, ostrovy, či majáky krásně zřetelné. Námořníci v dobách, kdy ještě neexistovaly GPS satelity, měli toto období v lásce, protože právě nyní je možné přesně zaměřit polohu jen za pomoci geometrických nástrojů a map. Dál začíná tma, nejdřív taková polovičatá, to je astronomický soumrak, při kterém lze pozorovat mnohé hvězdy a ještě se v té tmě neztratit. A když slunce klesne pod horizont níž než 18 stupňů, je tma. Černá tma, tak jak má být.

A všechno začne opět od začátku, nejdřív se tma trochu projasní, to když je astronomický rozbřesk, pak nebe při nautickém rozbřesku zfialoví, zrůžoví a pomalu začne být krásně vidět při tom pravém občanském rozbřesku. Někdy není třeba čekat dlouho, někdy je třeba čekat déle, malinko se ochladí a pak to přijde. Sluneční kotouč se nejprve převalí přes nejbližší kopce a pak v celé své kráse vystoupá na oblohu.

No, a v Jutsku teď zrovna tma vůbec není. A nebude pěkně dlouho. Úplně na jihu u Padborgu nemají astronomický soumrak od první třetiny až do konce června. Nad Legolandem v Billundu tma nenastává od začátku června do první třetiny července. o něco severněji, tam kde je Aarhus, Silkeborg nebo slavné Hvide Sande, tam se s tmou rozloučili už na konci května a přivítají ji až v první třetině července. A tam na tom severním prstu, kterému říkají Grenen, tam u Skagenu, tam si teprve poslední týden v červenci budou moc dopřát první minutky té nedomrlé tmy při astronomickém soumraku.