Kanenlsnegle – skořicový šnek

Dětem se občas zasteskne po čerstvém dánském sladkém pečivu. Tedy po tom pečivu, kterému anglo-saská část světa říká “danish pastry”, ale v Dánsku se mu říká “wienerbrød”, což lze do češtiny přeložit jako “vídeňský chlebíček”. Do této skupiny dobrot patří různé plundrované koláčky, pekanové copy, záviny, ale především skořicové šneky.

Dánové, ti se mají. Nejen, že si tyto dobroty kupují v pekárně, ale oni si je dokonce pořizují v podobě mírně nakynutého zmrazeného polotovaru, schovávají doma v mrazácích a po ránu vkládají do horkovzdušných trub. To jsou pak jutské domečky v neděli ráno krásně voňavé. Stačí, když hospodyňka či hospodář, po té co vstane, než se převlékne a začne připravovat snídani, na třináct minut zapne troubu.

To voní! To chutná! To se to pak vstává!

Chtěl jsem i doma připravit takové voňavé jutské ráno, jenže v našem Albertu nejen, že nemají zmrazené skořicové šneky, oni tam dokonce nemají ani zmražené housky. Rozhodl jsem se tedy hledat recept na ty pravé skořicové šneky. Nejprve jsem hledal v českých končinách, ale většina receptů měla do těch pravých dánských šneků daleko. První můj pekařský pokus byl tedy ryze český. Šneci se krásně upekly. Všech čtyřiadvacet jsme jich během dopoledne snědli. Všem chutnali, i na oblizování došlo, ale, nebyly to ty pravé skořicové šneky. Chutě tam bylo méně a i těsto více připomínalo naše buchty.

Zamířil jsem tedy hledat v dánských kuchařkách a začal přicházet záhadě na kloub. Chutě tam dávají Dánové více. Třeba skořice se dává na poloviční počet šneků dvojnásobné množství. O másle a cukru psát netřeba. A pak je tu také problém s moukou.

Když jsem byl poprvé poslán do jutského supermarketu pro hladkou a polohrubou mouku, byl jsem u regálu bezradný. Měli tam totiž ohromné množství různých druhů mouky. Byla tam mouka s názvem Havremel, vedle Grahamsmel, dále Kartoffelmel, Majsmel, Hvedemel, Rugmel, Speltmel, a většina z těch názvů pak tam byla ještě s předponou Øko (tomu jsem rozuměl – to je naše Bio), ale na ty ostatní názvy jsem si musel vzít slovníček. Zjistil jsem, že ta mouka, kterou potřebuji je mouka pšeničná, která se nazývá hvedemel a pohledem do regálu jsem nabyl přesvědčení, že budu marně hledat různé typy “hvedemelu”. Mají jenom jeden. Prostě hvedemel ve dvoukilovém balení je ten pravý.

Hvedemel, kterou jsem dokázal koupit byla někde mezi naší hladkou a polohrubou moukou. Nebyla ani hladká, ani polohrubá, prostě někde mezi. Daly se z ní dělat palačinky i ovocný koláč, ale knedlíky ani náhodou.

Při druhém pokusu jsem proto zkusil smíchat hladkou a polohrubou mouku. Mnohem více hladké, než polohrubé. A bylo to už lepší. Zapomněl jsem do těsta přidat vejce, ale i tak všem chutnalo. Jedenáct z dvanácti šneků zmizelo hned a ten dvanáctý (přidělený) půl dne všechny provokoval.

Pokud se mi třetí pokus podaří, tak snad už dodám i fotografie.

U receptů se budu snažit napsat cenu surovin v českých korunách, tak, jak je lze pořídit v Čechách a v dánských korunách, tak, jak je lze pořídit v Dánsku. Je to zajímavé i proto, že tak lze porovnat, jak rozdílné (či podobné) jsou ceny.